Výběr toho nejlepšího 1/2 roku 2019

VÝBĚR 1/2 ROKU 2019

Letošní rok je zatím na fotografické úlovky bohatý. Začalo to skvělou zimou, konečně! Pokračovalo focením na Islandu, Lofotech, Slovensku i Itálii a první půlrok zakončilo focení v Kalifornii, kde jsme pobyli měsíc a už teď je jasné, že se musím vrátit, protože tolik fotograficky zajímavých míst v jednom státě, to se jen tak nevidí.

Pod Šerlichem, Orlické hory

Orlické hory mám rád, protože v nich trávím spoustu času. Když máte ale něco pod nosem a vidíte ta místa každý den, prostě Vám zevšední, to je asi normální. Pak ale člověka ani nenapadne vzít fotoaparát a něco občas zvěčnit. Přeci jen to nejsou Alpy, kde uděláte dobrou fotku skoro všude, protože jsou to prostě mohutní velikáni. Letošní zima, bohatá na sníh, mě ale nabídla vidět tyhle naše hory z perspektivy, v kterou jsem už ani nedoufal. Dva metry sněhu během ledna zasypaly Orličky tak, že vykouzlily pohádkovou atmosféru, takže pak už jen stačilo vyběhnout téměř kamkoliv na hřebeny, kde bylo vše takto krásně omrzlé a fotit a fotit. Více o téhle zimní parádě jsem psal v článku zde, takže pokud už jste jej nepřelouskali, doporučuji!

Použitá technika: Canon EOS 5D Mark IV + Canon EF 16-35 f/4 L, ohnisko: 16mm (16mm EQ35mm), clona: 11, expozice: 1/10sec + 5 sec, ISO: 100, formát: RAW

Zasypané Krkonoše

Ani Krkonoše nepřišly zkrátka, takže jsme si na začátku února užili sněhu do sytosti i tam. A taky mrazu, který atakoval -20 stupňů, a to už si pomalu říkáte, jestli to máte za potřebí, spát venku a nezalézt do teplé chaty, kterými jsou Krkonoše úplně poseté. Zvlášť když jsem dny předtím pospával po vrškách hor Orlických a od té doby se mě držel nějaký Moribundus. Ale když jsou nejlepší podmínky na focení z celé zimy, není čas na rýmičky, je třeba trošku vytrpět a vyplatilo se. Tentokrát jsme se toulali po Západních Krkonoších, které nejsou navštěvované tolik, jako ty Východní a vůbec oblast kolem Sněžky a Luční boudy. A to je právě paráda. Potkáte tu minimum lidí, ve všedních dnech téměř nikoho (na Krkonoše věc nevídaná!) a přitom je tu tolik fotograficky atraktivních míst, že byste tu mohli fotit klidně celou zimu.
Na základě toho jsem se rozhodnul nově zorganizovat do této části zimní krajinářský workshop, více informací zde. Přesto, že je parné léto, termín se už plní, tak neváhejte.

Použitá technika: Canon EOS 5D Mark IV + Canon EF 16-35 f/4 L, ohnisko: 16mm (16mm EQ35mm), clona: 11 + 22, expozice: 1/30sec + 1/250 sec, ISO: 100, formát: RAW

Vestrahorn, Island

A zase ten Island, to je prostě magie. Kolikrát už jsem si říkal, že tam asi nic moc nového nenafotím a kolikrát mě pak příjemně překvapil? Místa, kde jsem stál už třeba patnáctkrát a opět se ukážou v novém světle, prostě tak, jak jsem je ještě neviděl. Nevíte pak, kam skočit dříve. Přesně tohle se nám stalo při únorovém workshopu u populárního Vestrahornu. Chvíli jsme se věnovali písečným dunám, které tu poutají hlavní fotografovu pozornost, ale za nedlouho jsme skončili přímo na černé pláži, kde se celý masiv krásně zrcadlil. Vycházející slunce dodalo barvy a karty se fofrem plnily. Pobíhání mezi vlnami zanechalo nejednu botu mokrou, ale stálo to za to.

Použitá technika: Canon EOS 5D Mark IV + Canon EF 16-35 f/4 L, ohnisko: 16mm (16mm EQ35mm), clona: 10, expozice: 3 sec, ISO: 100, formát: RAW

Satisfakce, Yosemity, Kalifornie

Je začátek června a už pár dnů fotografujeme v Yosemitském údolí, a když už se chystáme konečně vyrazit na asi nejpoutavější vyhlídku v celém národním parku, totálně se nám rozsypou brzdy u vypůjčeného auta. Kdo šetří, ten si nepůjčí auto v klasické půjčovně, ale u místních přes aplikaci Turo.com a doufá, že vše bude v pořádku. Když ale stojíte na parkovišti uprostřed národního parku s nepojízdným autem ve třicetistupňovém vedru šedesát kilometrů od nejbližšího autoservisu a snažíte se majiteli po telefonu vysvětlit, že potřebujete odtah, nastává problém, velký problém… Majitel je totiž šetřílek a ještě k tomu dost zmatený šetřílek. Několikrát se mu snažíme vysvětlit, proč už s tím krámem neujedeme ani metr, pak zkouší, zda odtah nemůžeme vzít na své cestovní pojištění a podobné kejkle, prostě situace k popukání. Celý den tedy ztrácíme čas a nic se neděje, odtah v nedohlednu. Prostě čekáme, co týpek vymyslí a sem tam si s ním vyměníme SMSku, kde jednou píše, že je na cestě odtah, pak zase, že je na cestě mechanik, který to opraví na místě, no co si o tom myslet… Po patnáctihodinovém intermezzu se konečně objevuje odtahovka. Jsme už na parkovišti sami, je totiž půl dvanácté v noci. To, co se jeví býti jako odtahovka je jen jakýsi samo domo upravený americký Ford snad ze sedmdesátých let, který kouří a smrdí víc, než lokomotiva. Vyskakují dva Mexikánci, že ať chvíli počkáme, že si dají pauzu. Tak fajn, teď nastává ta pravá Amerika. Dohadujeme se o půlnoci už značně znavení s majitelem po telefonu, kolik že by ta odtahovka měla stát (je to jak někde v Gruzii na trhu, dohadujeme si cenu, místo aby měla nějakou taxu s majitelem dávno domluvenou, tak tohle je pravá tvář Kalifornie), po čtyřiceti minutách je to konečně vyřešené, nakládají nás, za svitu naší čelovky pak do svého Fordu dolévají olej, aby to vůbec dolů dojeli, ono dolů z hor je to pořádný sešup (nutno zmínit, že oba stojí nad motorem v umaštěných montérkách s retkem v puse, takže nevím, jestli svítit, nebo raději odcouvat) a jedeme dolů do města. Minou dvě hodiny, je půl třetí ráno, tahle improvizovaná odtahovka nás vykládá do škarpy kdesi za městem u místního automechanika a ten že si pro nás prý v šest ráno přijde, tak díky hoši, snad už se nikdy neuvidíme. Mechanik na nás před šestou ráno opravdu klepe, takže po slabých třech hodinkách spánku lezeme ven z auta, zajíždíme s kvílícími brzdami k němu do garáže a děj se vůle boží. Evidentně to tenhle chlápek dělá též na černo, ale rozhodně ne poprvé. Za hodinku je totiž hotovo, pak se opět po telefonu dohadujeme o ceně s naším majitelem (už mě to ani moc nepřekvapuje), platíme a jedeme zpět do Yosemit.
Stále si říkám, jestli to celé nebyl jen zlý sen, ale když si člověk něco vytrpí, pak zákonitě musí přijít odměna. Vysupíme příkrým stoupáním a spoustou serpentin na Glacier point a když si odmyslím spoustu lidí, kterými je to tu obležené, je to úžasný výhled na celé Yosemity, kterým dominuje ikonický Half Dome. Hned je mě jasné, že z vyhlídky fotit nebudu a v nestřeženém okamžiku lezu do lesa pod vyhlídku. Přeci jen jsem v Národním parku a strážci by ze mě moc radost neměli. Krajinářský instinkt je ale silnější, takže skoro po čtyřech klesám chvíli krkolomně svahem dolů, až se ocitám až na hraně kilometrové propasti nad údolím, kde nacházím slušnou kompozici. Mraky přicházejí před západem slunce jako na zavolanou, po západu se barví do ruda až fialova a já už teď vím, že to celé stálo za to!

Použitá technika: Canon EOS 5D Mark IV + Canon EF 16-35 f/4 L, ohnisko: 16mm (16mm EQ35mm), clona: 11, expozice: 1/5sec, ISO: 100, formát: RAW

Výběr toho nejlepšího 1/2 roku 2019 | Michal Balada

Výběr toho nejlepšího 1/2 roku 2019