Ostrov Eigg - Hrátky se světlem, kompozicí a expozičními časy

V rámci letošního jarního workshopu ve Skotsku jsme mírně pozměnily trasu toho minulého a zamířili na jiné atraktivní lokality, včetně malinkého ostrova Eigg. Nutno říci, že na nás udělal dojem a odvezli jsme si nezapomenutelné zážitky včetně skvělých fotek.

Ostrov Eigg - Hrátky se světlem, kompozicí a expozičními časy

Sedíme v autě na západním pobřeží Skotska v malé rybářské vesnici Mallaig a na okénka vytrvale bubnuje déšť. A není to déšť jen tak ledajaký, je to ten Islandský. Hned vysvětlím… Pod tímto pojmem si představte déšť, který je díky silnému větru více vodorovný než svislý a na Islandu jsme jej zažili nesčetněkrát. Ale co dělá sakra tady?

Rozmrzele otírám opocené okénko a hledím ven na liduprázdný přístav. Na Eigg, jeden z ostrovů Vnitřních Hebrid, jsem se těšil z celého Skotska snad nejvíc, ale teď mě není příliš do zpěvu. Nebylo by to tak zlé, kdyby se na ostrov smělo autem, ale to je pro turisty pasé, mohou sem jen místní, ostatní musí ťapat po svých. Kupujeme lístky na trajekt, auto necháváme na parkovišti v Mallaigu, nazouváme holínky, do batohu balíme fotografickou výbavu a nezbytnosti potřebné pro přežití jedné noci a netrpělivě čekáme, zda opravdu vyrazíme vstříc dalším zážitkům. Ono se totiž při podobně bouřlivém počasí vůbec neví, zda se kapitán rozhodne na moře vyrazit, či nikoliv. Při pohledu na tabulku ve vestibulu, kde se hrdě rozepisují o tom, kolik letošní bouřlivou zimu zrušili jízd, mě není příliš dobře po těle. Tlačím do sebe jeden muffin za druhým a doufám…

40 minut před plánovaným naloděním přichází zásadní informace, pojedeme! Hurá!

Něco přes hodinku jízdy vyplňuje každý po svém. Většina spí, já hledím z okénka na ubíhající mořskou hladinu a jsem tak trošku zklamaný, jak je relativně klidná a ani nás příliš nepohoupe.

A to už nás vítá Eigg v celé své kráse, jako zázrakem s polojasnou oblohou, takže nám čekání na taxík docela pěkně utíká. Potřebujeme se z ospalé vesničky Galmisdale dostat na druhou stranu ostrova do Cleadale. No, slovo taxík je velmi honosné označení starého fordu, ve kterém snad majitel vozí i ovce, nemá-li zrovna dostatek pasažérů. Nevadí, za čtvrt hodinky už stojíme před chatičkami, které budou na krátko naším přechodným domovem.

Jedny z těch okamžiků, kdy prostě víte, že tohle je Vaše chvíle... na kterou jste dlouho čekali... po které jste toužili... a která se zřejmě zase dlouho nebude opakovat...

Temné mraky nad Rumem, ostrov Eigg, Skotsko

Příliš neotálíme, přečkáváme pod střechou ještě jednu průtrž mračen a utíkáme k pobřeží. Neobejde se to bez několikerého přelézání ohradníků z ostnatých drátů, naštěstí bez újmy na zdraví i technice. Ještě krkolomné slezení z útesu dolů na skalnaté pobřeží a fotografické žně mohou začít.

Ostrov Rum (sympatický to název že?) na obzoru s vysokými horami tvoří perfektní prvek do kompozice a mraky doslova letící po obloze směrem k nám to celé ještě umocňují a dotahují k dokonalosti.

Zbývá více než hodina do západu slunce, vrcholí příliv, takže nasazujeme šedé filtry pro rozhýbání mraků a mořských vln a komponujeme a komponujeme. Skalnaté pobřeží poskytuje téměř neomezené možnosti, takže si všichni dosytnosti přicházíme na své.

Snažím se najít do popředí nějaké zajímavé útesy, které by vybíhaly do moře a vedly oko diváka k ostrovu Rum, což se nakonec daří a já si užívám dlouhé minuty neskutečnou atmosféru tohoto místa. Mísí se ve mně pocity klidu a zároveň nervozity, zda výsledný čas fotografování bude opravdu ten správný a snímek nebude podexponovaný, či naopak přeexponovaný, zda mě na filtry nedopadnou kapky, létající vzduchem všude okolo a tak dále. Mraky až nebývale spolupracují, nad Rumem se neustále vytváří další hustá oblaka a putují přes moře k nám, takže přímo vtahují do fotky.

Skalnaté pobřeží Eiggu, Skotsko

Pomalu ale jistě se blíží západ slunce, a co čert nechtěl, Rum na obzoru mizí pod přívalem deště a ten se blíží rychle k nám. Snad mě to ani neudivuje, prostě se to v tom nejlepším muselo pokazit. Chvátám pod nejbližší útes a čekám, až se déšť přežene. Jsou to muka, najednou se minuty neskutečně vlečou a místo abych fotil rudé mraky obarvené zapadajícím sluncem, třesu se pod útesem zimou a proklínám kde co a kde koho.

Přeháňka je konečně pryč a s ní samozřejmě i slunko a téměř veškeré barvy. Ještě k tomu voda při odlivu teď ustupuje tak rychle, že při několikaminutových expozicích úplně mění fotku, protože tam, kde se na začátku snímání ještě pěkně tříštily vlny je na jejím konci rázem téměř sucho.

Konečně kompozice, se kterou jsem spokojený, ostrov Eigg, Skotsko

Už vše pomalu plný dojmů balím a chci se začít vracet do chatky, když zahlédnu odlivem odhalenou skupinu balvanů symetricky vybíhajících do moře, no to je paráda! Rozkládám ještě v rychlosti fidlátka a s výsledkem zářícím na displeji jsem až nebývale spokojený.

Průzkum písečné pláže

Škrábeme se zpět na vysoký útes nad našimi hlavami, a protože ještě není úplně tma, poklusem chvátáme ke zdejší písečné pláži. Vždyť vlastně právě kvůli ní jsme na ostrov jeli a tak by bylo dobré, místo před ranním focením okouknout.
Při příchodu na místo už je pláž krásně odhalená odlivem a vytvořily se na ní různé struktury a vlnky. Nedá nám to a přesto, že je už jen trošku světla na obzoru, zkoušíme z našich mašinek ještě nějakou tu fotografii vyloudit. Škoda že jsme nedorazili o pár minut dříve.

Doslova magické minuty v šeru na opuštěné písečné pláži, ostrov Eigg, Skotsko

Z pláže odcházíme za tmy a svitu měsíce v úplňku kolem domečku přímo na pobřeží, to je geniální výhled, pomyslím si při pohledu na rozzářená okna.

Budík nastavuji na hodinu dosti nepříjemnou, ale předpověď vypadá velice optimisticky, tak to nějak zkousneme.

Další z dokonalých rán, kterých zažívám jen pár do roka...

Když už zase ráno za svitu čelovek pochodujeme v holinkách k pláži, ještě netušíme, že nás čekají doslova fotografické žně. Polojasná obloha si ledasčemu nasvědčuje, ale už jsem tolikrát podobně nadějné podmínky zažil a pak se to při východu slunce „podělalo“, že si nedělám příliš iluze.

Na pláži už jásám radostí.

Odliv opět začíná vytvářet na pláži krásné struktury v písku a úžasně fotogenická silueta ostrova Rum tomu vše dává punc dokonalosti.

Dlouho před východem slunce ani nemusíme používat šedé filtry a přesto vycházejí dostatečně dlouhé expoziční časy, aby si člověk mohl doslova pohrávat s vlnami, valícími se jedna přes druhou po písečné pláži. Mám sice samozřejmě holínky, ty už se dávno staly povinnou výbavou jak ve Skotsku, tak třeba při cestách na Island a podobně, stejně mě po chvíli jedna z větších vln zalije nad kolena a je vymalováno. Nohy zimou za chvíli ani necítím, ale čert to vem.

I když stojím stále na stejném místě, lze mít fotky s rozdílným popředím. Někdy počkám až je vlna na vrcholu a jen líně se dává na ústup, jindy zase exponuji ve chvíli, kdy se rychle řítí proti mně.

Proudění vln stále mění výsledné fotky, ostrov Eigg, Skotsko

Když už si v duchu s uspokojením říkám, že to snad ani lepší být nemůže, začínají první sluneční paprsky olizovat vrcholky ostrova Rum a oblaky, které se nad ním vytrvale tvoří. Sypu na kartu další a další záběry, zkouším použít šedé filtry různých intenzit od 3 až do 10EV. Různé časy navozují rozdílnou atmosféru i barvy a vybrat z toho množství fotografií tu nepoutavější je více než složité…

Slunce nakonec osvětluje celý ostrov Rum, ostrov Eigg, Skotsko

Nestává se často, že bych fotil ještě skoro dvě hodiny po východu slunce. Konečně balím výbavu, skládám stativ a vychutnávám atmosféru liduprázdného pobřeží a rachotu vln Atlantiku.

Ani skoro dvě hodiny po východu slunce to ještě někteří nevzdali a stále zkouší nové a nové kompozice, ostrv Eigg, Skotsko

Pak už nezbývá než se pobalit a vyrazit pěkně pěšky za nezvykle slunečného počasí zpět na druhou stranu ostrova k přístavu. Tady nás čekají další dvě hodinky čekání na trajekt zpět do Mallaigu.

Lidí na ostrově žije tak málo, že byste domečky na pobřeží hravě za chviličku spočítaly a při postávání u jediného místního obchodu a vedle přilepené hospody mám při tom čekání pocit, jako bych už všechny viděl podruhé, ne-li vícekrát. Je to až nepopsatelný kontrast, mezi tím blázincem u nás a klidem bez jakéhokoliv spěchu tady… Tak ahoj milý Eiggu, už se na tebe opět tuze moc těším!

Související odkazy:
Workshopy
Galerie - Skotsko
Facebook - michalbalada.com