Mount Hood - Oregonský krasavec

Měl jsem kdysi takový sen… podívat se za velkou louži… někdy, možná… Do země svobody, neomezených možností a překrásných přírodních úkazů.

Ten pak ustoupil na dlouhá léta do pozadí, cestoval jsem si za fotografickými laskominami po Evropě a postupně nabýval dojmu, že jich tady máme tolik, že vlastně ani není třeba se třepat zbytečně někam dál. Vždyť i naše malá zemička je krásná. Ale pak se to nějak sešlo a nadešla doba, kdy jsem začal reálně plánovat…

Jestli je Amerika nejsvobodnější a nejdemokratičtější zemí světa, to po (dohromady dvě cesty) pětiměsíční zkušenosti trošku pochybuji, ale o tom jindy. Rozhodně ale mohu s jistotou potvrdit, že severozápad USA, konkrétně tedy Oregon a Washington jsou tou nejrozmanitější oblastí pro fotografování, co jsem zatím poznal. V mých očích hravě strčí do kapsy třeba i Kanadu či Nový Zéland.

Za každou mou delší fotografickou cestou stojí stovky hodin příprav. Je to mravenčí práce u počítače, dlouhé dny sedím nad mapami, vyhledávám fotky, ověřuji si různé lokace, zapisuji souřadnice a na místě pak díky tomu nebloudím, nezmatkuji, neztrácím čas… V podstatě vždy přesně vím, kam se v daný den postavit, odkud bude svítit slunko, v kolik hodin vyjde měsíc, kde by mohla být nejlepší kompozice, a pak už záleží jen na povětrnostních podmínkách. Takže ty mám pro jistotu objednané dlouho dopředu, a pak už jen plním paměťové karty a doufám, že jsem nic při samotném focení nepokazil.

Protože jsme byli letos na fotoexpedici v Kalifornii, a ta se náramně povedla, rozhodnul jsem se příští rok vzít zase pár nadšenců do Oregonu a Washingtonu. Ptáte se na tuto fotoexpedici často, proto jsem se v několika článcích rozhodnul trošku zavzpomínat na tuhle část světa, kde snad ani špatná fotka udělat nejde :-)

Mount Hood při východu slunce, Oregon, USA.

Jaro/léto 2019

Teď tu stojím ve vysokém kapradí na břehu jezera mezi smrky, které mají kmeny hravě přes dva metry v průměru, a každému druhému pařezu tu napočítáte stovky let (tomu, čemu se u nás říká prales, by se zdejší museli smát) a hledím na asi nejkrásnější sopku Severní Ameriky, dámy a pánové představuji vám Mount Hood.

Uvědomuji si to vlastně až nyní s odstupem času, protože fotografovo postižení velí hlavně využít dobré podmínky k fotografování a na kochání není tolik času. Ale tohle je vážně ten nejimpozantnější kopec, který jsem zatím spatřil.
Jde současně o nejvyšší horu Oregonu. A pokud tvrdím, že Italové to v Evropě co se týká přírodních krás vyhráli na celé čáře, pak v USA to musí být jednoznačně Oregon. Od zaledněných majestátných sopek, přes nespočet desítky metrů vysokých vodopádů, křišťálově čistých jezer, stovky kilometrů čtverečných prastarých pralesů, rozlehlých stepí až po neskutečně rozmanité pobřeží mají prostě vše, co by si cestovatel a krajinářský fotograf mohl přát.

Sady hrušní pod Mount Hoodem, Oregon, USA (foto mobil)

Poprvé vrchol Mout Hoodu spatřujeme při příjezdu do městečka Hood River. Je jasný den, pozdní odpoledne, máme za sebou fotografování několika skvělých vodopádů, takže v tu chvíli ani nevěřím, že by to mohlo ještě něco předčít.

Přejíždíme po vysokém železném mostě Columbia river, podávám zrovna pár dolarů mýtného chlápkovi v budce na konci mostu, a pak najednou před sebou vidím sopku jako vystřiženou z obrazu. Opravdu vypadá jako namalovaná. Monumentální špičatý vrchol rostoucí za městem z hrušňových sadů vypadá jako z loga Paramount Pictures, to mě hned bleskne hlavou.

Další moje myšlenka k mému překvapení míří až někam na první stupeň základní školy, kdy mě učitelky pohlavkovali v hodinách výtvarné výchovy, když jsem kreslil krajinu a na obzoru vždy špičaté bílé hory, kdežto v naší domovitě nic podobného samozřejmě k vidění nebylo. Ale já to už tenkrát tušil… tušil jsem to, že existují!

Do reality mě kvapem vrací až troubení za mnou stojícího auta, je čas zavřít pusu, přestat zírat kamsi do dáli a věnovat se zase chvíli provozu na rušné křižovatce.

Mount Hood a hvězdičky, Oregon, USA

U Mount Hoodu si užije každý. Ten kdo hledá nějaké to vyžití a povyražení bez větší námahy, míří do Government Campu. Hotely, hospody, lanovky, single tracky pro sjezdová kola atd. Hluk, řev, davy, nic pro mě…
Za zmínku tu stojí snad jen česká hospoda U Kropáčků. Ta hned poutá naší pozornost, takže jakmile otevře, bereme jí útokem. Majiteli jsou starší manželé, kteří před třiceti lety odešli z Československa. Nyní žijí v Bendu a zde provozují hospodu, kde si dáte řízek, gulášovku a vůbec všechny možné klasické české dobroty, prostě paráda. I jejich děti, které se narodili již za velkou louží, mluví plynně česky, takže je milé poklábosit v rodné řeči o běžných starostech místního života. Stihneme probrat vše od místní krajiny až po místní politiku.
Jde stále o rodinný podnik, takže vaří skvěle a určitě se tam zastavte!

Opékání buřtů s kulisou vulkánu

Krásné fotky bez větší námahy pořídíte od jezer na úpatí Mount Hoodu. Několik dní jsme strávili u Lost lake, které je ztracené v pralesích na severozápad od vrcholu. Zde poprvé žasneme nad tím, že si místní jsou schopní udělat táborák naprosto kdekoliv v lese, přestože jsou v srdci Národního parku, to by nás ani ve snu nenapadlo a dost dlouho se s tím sžíváme, jsme holt z Evropy vycepovaní, že ohýnek nesmíme dělat prakticky nikde a nikdy.
Tímto také díky Lake Lost resortu za luxusní sprchy v areálu kempu bez jakékoliv kontroly, tudíž bez placení. To každý vagabund na cestách přespávající v autě nebo někde pod smrčkem ocení asi nejvíc a jen dodnes litujeme, že jsme se osmělili a vlezli do nich až posledního dne, kdy jsme se tu v okolí potloukali. Koupačka v potoku, vytékajícího jen o pár set metrů výš z ledovce, stále nějak není mým favoritem a rád se jí vyhnu, jak jen se naskytne příležitost.

Velice známé je také na opačné straně Trillium lake u již zmíněného Government Campu, kde jsme měli opravdu štěstí na podmínky. Chladné ráno, mráčky na obloze, mlha nad hladinou, rybář na loďce, prostě luxus.

Mount Hood od Trillium lake, Oregon, USA.

Nejvelkolepější je ale výhled z kopce s trošku krkolomným názvem - Tom Dick and Harry Mountain. Výšlap to není ani příliš těžký, ani dlouhý. Na druhou stranu dost náročný na to, aby sem drtivá většina Američanů výstup předem vzdala.

Na první západ slunce jsme tu byli jen na otočku a pěkně po tmě zase dolů do auta. Podmínky ale nebyly ideální, takže jsme si to pro velký úspěch ještě zopakovali o den později, tentokrát už na těžko. Stan na vrcholku s výhledem do krajiny, tomu nešlo odolat. Třešničkou na dortu pak po skvělém focení bylo ještě posezení u ohně, na kterém jsme si opekli buřty jako doma na louce za domem, prostě pohodička. Nikde ani živáčka, jen dole hluboko pod námi kuňkali žáby u Mirror lake.

Tyhle večery miluju a sedím u ohně nakonec sám skoro do půlnoci.

Opékačka pod Mount Hoodem, Oregon, USA

Vyhlédnuté jsem měl ještě další treky v okolí tohoto krásného vulkánu, bohužel na přelomu května a června jsou k našemu nemilému zjištění ještě z větší části pod sněhem, takže se přesouváme dál. Západní pobřeží nabízí mnohá jiná lákadla.

Další snímky budu postupně přidávat do galerie. Články o dalších laskominách na západním pobřeží už brzy!

Související odkazy:
Workshopy
Galerie
Facebook - michalbalada.com
Instagram - michalbaladacom