Jak vybrat stativ
Pevný stativ je základ dobré krajinářské fotografie!
Pokud vám někdo tvrdí, že lze fotografovat krajinu na slušné úrovni bez stativu, tak prostě lže. Vážně! Instagrameři, kteří jej nepoužívají a mají všechny oblohy vypálené (tedy přepal bez kresby) opravdu nejsou etalonem kvalitní fotografické práce.
Slušné fotky v krajině pořídíte především při východech a západech slunce, často i dlouho před východem a dlouho po západu, a tím pádem vám vychází expoziční čas tak dlouhý, že nejste schopni foťák v ruce udržet tak, aby byla výsledná fotka dost ostrá. A pak je tu ještě expoziční bracketing, kterému se postupem času také nevyhnete. Jistě, můžete to z jedné fotky "vytahat", ale kvalita šla, jak se říká, na procházku...
To jen tak na úvod…
Já osobně fotku bez stativu neudělám, jak je rok dlouhý. Je to samozřejmě ze zvyku, v poledne by to asi šlo, ale většina mých fotek vzniká v časech východů a západů slunce, nebo rovnou v noci, a tam ani nízká clona, ani vysoké ISO prostě nepomůže.
Přátelé, možná vás trošku zklamu hned na začátek. Ideální stativ nehledejte, NEEXISTUJE!
Fajn a teď můžete jít dál brouzdat po internetu, nebo na pivko :-)
… a nebo mi dát ještě pár minut na vysvětlenou, proč a jaký stativ byste měli mít.
Jak tedy vybrat a nešlápnout vedle?
Na poprvé se jen málo komu povede koupit stativ, který mu bude sedět a vydrží léta. Většina fotografů, mou osobu nevyjímaje, si prošla tím, že na začátku šetřili, takže po roce zjistili, že to není úplně ono. Stativ je totiž investice do budoucna, může vám při slušném zacházení vydržet i desítky let.
Je třeba si pořádně rozmyslet, co budete primárně fotit a čím. Podle toho pak vybírat. Zaměřím se tedy na svůj hlavní obor, focení krajiny.
Fotografie východu slunce v Dolomitech. Jde o panorama tří fotografií na výšku a každá z nich je ještě snímaná na tři expozice. Tohle prostě bez stativu nenafotíte. Bohužel takto široký záběr na místě nepořídíte bez toho, abyste fotku složili, takže je stativ jediná cesta.
Stativ pro krajinářskou fotografii
Na svých workshopech s oblibou říkám, že existují dva druhy stativů. Ty, co se dobře nosí a ty, co se z nich dobře fotí! Vše mezitím je bolestivý kompromis, kterému se ale většinou holt nevyhnete.
Především nás zajímá toto:
- materiál
- konstrukce
- hmotnost stativu
- maximální výška
- transportní výška
- maximální zatížení
- stativová hlava
- ... a v neposlední řadě cena
Gitzo, to je etalon mezi karbonovými stativy. Něco jako Photoshop mezi programy na úpravu fotografií. Vykoupeno je to samozřejmě vyšší cenou. Za značku se platí.
Materiál
To, z jakého materiálu je stativ vyroben, má zásadní vliv na jeho hmotnost a tedy i cenu.
Nejlevnější jsou plastové stativy. Tak na ty vážení prosím hned zapomeňte. Za málo peněz je to ještě míň muziky. Nejsou dostatečně tuhé, v mrazu kde co upadne, prostě nebrat. Vážně!
Hliníková klasika od Manfrotta. Holt se trošku pronese, ale poměr cena/výkon je velmi dobrý. Používám tenhle povedený kousek už desátým rokem. Výhoda hliníku oproti karbonu je také v tom, že snese hrubší zacházení, takže když jej na batohu občas někde odrbu o skálu, nebo chytnu za větev, nemusím se bát, že se něco snadno ulomí, nebo praskne.
Střední kategorie, tam jde o slitiny hliníku. Jsou asi nejpočetnější skupinou. Pokud nechcete příliš utrácet, pak je to ideální poměr cena/výkon (nosnost, hmotnost, tuhost…)
Nejvyšší kategorie, tady jde především o karbon, který je vítězem. Je lehký a přitom dostatečně stabilní. Jen pozor ve větších mrazech na jeho křehkost. Pokud byste chtěli hodně utrácet, tak jsou k mání i stativy titanové, bazaltové atd.
Konstrukce
Obecně, čím více sekcí noh a středové tyče, tím sice menší transportní rozměry, ale větší náchylnost na nestabilitu a možné problémy s poruchami. Při více sekcích už je nejspodnější segment nohou často tak úzký, že se může celá soustava začít chvět.
Co se týká tyče, tu v ideálním případě vůbec nevysouvejte, protože tam je nejslabší místo celého stativu. Ano čtete správně, na tyč zapomeňte.
Zámky nohou jsou buď šroubovací, nebo pákové. Najdete zastánce obou variant, nelze říct, že by některá byla vyloženě lepší, takže snad jen takto.
U pákových může časem docházet k jejich povolení, takže je dobré mít sebou utahovací klíč, který by měl být součástí stativu. Ty mé povolily po více než pěti letech intenzivního používání. Dotaženo a pracují dál.
Šroubovací mi přijdou náchylnější k poškození, už jsme na workshopech mnohokrát řešili, že někomu zůstala část nohy stativu v ruce a vnitřní mechanismus pro upnutí se v takovém případě rozsype. Pokud ty jemné plasty zevnitř nohy hned neztratíte a je šance na opravu, docela těžko se tam štymují zpět, a když se to povede, opětovné problémy na sebe nenechají dlouho čekat.
Když fotíte ve vlhku, tak není od věci doma stativ roztáhnout a nechat vyschnout jednotlivé sekce nohou. Jakmile toto neuděláte a půjdete druhý den fotit do mrazu, tak se vám pravděpodobně stane, že stativ nerozložíte. A není fakt nic horšího, než v -15ti stupních dávat stativ na dlouhé minuty pod oblečení, aby rozmrznul.
Stativ se čtyřmi zámky, tedy s pěti sekcemi nohou a ještě k tomu dělenou vysouvací tyčí. Něco takového prostě nemůže dobře fungovat a vyhněte se podobným blbinám velkým obloukem.
Hmotnost
Nejdříve si rozmyslete, jestli jste horal, nebo alespoň turista, který se stativem nachodí stovky kilometrů ročně, nebo jste spíše fotograf, který v drtivé většině případů neudělá víc než pár kroků od auta. Tím se váš výběr zjednoduší.
V obou případech to chce stativ pevný!
Pokud budete turistou, hledejte jednoznačně lehčí stativ, tedy zřejmě karbon. Pozor na to, že příliš lehký stativ se při horších povětrnostních podmínkách stane vaší noční můrou, protože jej vítr rozkmitá.
Pakliže pro vás platí spíše druhá varianta, tedy pohodička a žádné trmácení daleko od auta, stačil by vám i těžší a rozměrnější stativ z různých hliníkových slitin a tím pádem dost ušetříte.
Maximální výška
Další trošku chyták, kdy můžete zvolit špatně. Jak už jsme si řekli výše, zapomeňte na výšku s vysunutou středovou tyčí!
Vždy se dívejte na výšku vysunutých nohou. K ní můžete připočíst pár centimetrů, o kterou se stativ navýší díky hlavě a máte ideální pracovní výšku. Dobré je se příliš nehrbit, ale zvlášť vyšší jedinci se mírnému ohnutí asi neubrání.
S čím se setkávám na kurzech poměrně často, to je lenost vysunout všechny segmenty nohou stativu. To se vytáhne raději středovka, takže třeba i robustní stativ je rázem nestabilní. Nedělat!
Na druhou stranu u krajiny se spotřebou minimální výšky příliš nesetkáte, například ti, kteří občas vyfotí i makro, ocení když lze středová tyč úplně demontovat, nebo otočit vzhůru nohama, fotoaparát tak dostanete prakticky až na zem.
Velice šikovné řešení, kdy transportní výšku snížíte tím, že stativovou tyč a hlavu schováte otočením nohou. Zvlášť, pokud častěji létáte na fotoexpedice, se tohle vyplatí.
Transportní výška
Už jsme na to výše narazili, čím menší a kompaktnější, tím je to holt větší kompromis a nebude váš stativ úplně stabilní. Fyzika je fyzika.
Pokud byste chtěli cestovní stativ, tak myslete na to, že by měl být ve složeném stavu do nějakých maximálně 45 cm
Maximální zatížení
Tady je to jednoduché, zjistěte si váhu vaší nejtěžší fotografické sestavy, vynásobte dvakrát, ideálně spíše třikrát a podle této hodnoty hledejte.
Nikdy nepořizujte stativ s nosností blížící se váze vaší fototechniky!
Stativové hlavy
Hlavní rozdělení je následující:
- Kulové – nižší hmotnost, kompaktnější rozměry
- Třícestné – velké rozměry, vyšší váha, neskladnost
- Videohlavy – na focení naprosto nevhodné
A pak tu máme hlavy panoramatické – bohužel jsou velké, neskladné a drahé
Obecně je dobré dbát na to, aby byla hlava kompatibilní s Arca-Swiss destičkami, jakmile tam bude něco jiného, jste omezení na toho jednoho daného výrobce. Destička je standardně dodávána s hlavou.
Destiček mějte víc, pakliže máte například teleobjektivy. Není nic horšího, než přešroubovávat v tom nejlepším světle destičku z fotoaparátu na stativovou objímku a zpět.
Dva nejběžnější typy stativových hlav. Vlevo třícestná, vpravo kulová.
Kukové stativové hlavy
Doporučil bych jako téměř ideální řešení.
Při pořizování dejte pozor na nosnost, na to aby koule byla dostatečně velká (obecně čím větší, tím lepší) a ideálně aby měla taky panoramatický posun.
Třícestné stativové hlavy
Jedinou jejich výhodou je, že posun a dorovnávání ve všech osách je velmi precizní a na desetiny milimetrů přesný. Například fotografové architektury velmi ocení. Pro krajinařinu je vzhledem k váze a velikosti prostě nevhodná.
Panoramatické hlavy
Jestli jsem o třícestných tvrdil, že jsou velké a neskladné, tady to platí dvojnásob. Bohužel…
Jak to ale vyřešit, když právě krajinářským fotografům by se panoramatická hlava hodila nejvíc?
Řešení je překvapivě celkem jednoduché!
Pořiďte si dlouhou destičku s příčnou aretací a k tomu univerzální L-Plate destičku k foťáku. Dosáhnete tak nodálního bodu a je hotovo. Jak se říká za málo peněz hodně muziky!
Pokud máte v plánu fotit panoramata, musí být bublinka (vodováha) na stativu, nikoliv na hlavě. Není-li tomu tak, budete muset dokoupit ještě nivelační bázi, ale je to opět další člen, který něco stojí a něco váží, takže je dobré tomu raději předejít.
Destička s příčnou aretací a univerzální L-Plate destičk, jednoduchá panohlava je na světě.
Cena
Za kvalitu se holt platí. Ale kdežto fotografickou techniku budete v průběhu let určitě měnit, protože jde vývoj stále dopředu, stativ s vámi vydrží klidně po celou vaši fotografickou kariéru. Takže na něm příliš nešetřete.
Závěrem:
Volte raději osvědčené výrobce, než neznámé značky někde na AliExpressu.
Čím méně plastů na stativu, tím lépe, ideálně vůbec žádné.
Koukejte na příslušenství, v případě krajiny možnost našroubování hrotů. Další je třeba háček na spodku středové tyče, kam můžete pověsit zátěž. To je pro mě trošku problémová věc. Většina fotografů zavěsí batoh tím způsobem, že se krásně začne houpat ve větru a tím pádem stativ rozhoupe. Takže pokud už to chcete využívat, pověste tam batoh tak, aby se opíral i o zem.
Související odkazy:
Workshopy
Galerie
Facebook - michalbalada.com
Instagram - michalbaladacom